"Slzy lemovaly svět" po kterém jsem kráčela. "Davy útočily stovkou vět" když jsem tiše křičela" ve své hlučné samotě. "V temné vnitřní prázdnotě. "Že potřebuji záchranný kruh. "Protože došel v plicích "vzduch "a já se topila" padala.."Hlouběji dolů do temnot" V sobě samé jsem tápala, ruka záchranná se mi vysmekla. "Pád děsí. " Davy burácí. "At už pro nic" nebo za něco"?. "Svět zůstává cizím. Ve chvíli" kdy umírá naděje "ztrácím víc než samu sebe. "Znáš slovo přítelství čisté"?" Tiše!" sama pro sebe"Svíčky zapaluji" Aby vyčistil vše co bolí "a dusí" v duši mé" očistí mysl mou" Oči otvírám" víčka zdvihám lehce."Ano,, jsem živá"a po cestě křivolaké" jdu stále" vybrala jsem si jí sama" nelituji však."A nikdo mne neuvidí" chci jen city skrýta."Slzy se mísí s kapkami deště."Pro mně přestávají existovat" Vždy není pravdou" miluj a budeš milován/a" Jak se praví "Každý vřelý cit" je pro druhého slabostí"Já říkám že je to "statečnost"!"Něco uvnit mně řve bojuj!!! Ptám se " čas je relativní "..Má to smysl"?...

Otevři Svou knihu a sni..! Tolik krásných slov a přesto spousta bolestí.
Každý má Svou knihu a v ní spoustu stran, stačí ji jen otevřít a vstoupit do těch bran. Máš-li v Sobě smutek, temno a žal, obrať stránku a žij dál.
Další strana - nová naděje.A naděje žije jak ve vzpomínkách. tak v Našich srdcích...
V mracích už den pomalu dřímá, noc práší stříbro dvory, jen lidské srdce krásu vnímá, když plné je něhy a pokory.
Šedivé skráně čela kryjí,vzpomínky v srdcích zahřejí i zabolí, do tváří úsměv i smutky brázdy vryjí, nad fotkou časem zpuchřelou.....
Jen zbytky lásky...., jsou vyčerpaní,duše jim veršem zahřívám, stáří se snadno slovy zraní, tisknu jim ruce a v očích slzy mám.....
Já viděla jsem tváře cizí a s nimi se dotýkala vzpomínek i míst,teď vím, co je to láska ryzí a učím se z těch křehkých duší číst....

Zbývá jen pár hodin v tomto Starém roce, ať už nám přinesl cokoli - LÁSKU, RADOST, BOLEST, ŠTĚSTÍ, ZKLAMÁNÍ, PŘÁTELSTVÍ, možná od každého něco a za Sebe mohu říci, že žádný rok není ten nejhorší, v každém se dá najít to krásné a pozitivní a to špatné uložit někam hluboko.

Až Ti jednou ujede vlak s někým na kom Ti záleželo, potom pochopíš, že jste si chtěli říct ještě spoustu věcí, ale nezbyl čas. A pak se probudíš do nového roku, nového rána, kde z vůně květů zbylo pramálo, do rána, ve kterém víš ,že čas už nevrátíš. A proto jednej vždy moudře a s rozvahou. Jsou tři cesty k získání moudrosti. První je cesta zkušenosti, ta je nejtěžší. Druhá je cesta napodobení, ta je nejlehčí. Třetí cesta, je cesta přemýšlení, ta je nejušlechtilejší, ale má nejhezčí konec,a tím je štěstí.

Chci vám poděkovat za krásné přátelství, za krásné obrázky a za krásná slova.Přeji vám v tom novém roce jen to nejkrásnější a ať se vám splní vaše tajná přání. Je krásné cítit, cítit něco,co popsat se nedá, cítit a nepoužít slova. Děkuji za to, že JSTE.

Radka

Zastavit čas v tuto vánoční chvíli, poslouchat jak andělé mávají křídly a vidět štěstí všude kolem sebe a cítit jak sněhová vločka zebe....
Kéž nejen o Vánocích,ale po celé další roky nacházíme cestu k sobě radostnými kroky! Veselé vánoce.

Blíží se Štědrý večer a Nový rok 2011
Přináší každému z nás hodně možností a je důležité si uvědomit,
že klíče ke štěstí máme ve Svých rukou...
A záleží na nás samotných, jak zareagujeme na různé výzvy...
Ať už jsou přijatelné, krásné, bezpředmětné,nepříjemné, nebo pomíjivé…
Vím, někdy je těžké přeladit nepříjemné situace a stresy do lehké toniny, ale jde se to naučit...
Stačí si jen uvědomit, že je škoda plýtvat drahocennou energií ve sporech, napětích a hádkách...
I v bibli se říká, že nad Naším hněvem by nemělo zapadnout slunce- znamená to pochopení a odpuštění těm, kteří nám ublížili a někdy stále ubližují…
A proto učme se stále lásce a toleranci...Protože to nejvzácnější, co můžeme druhým dát,
nejsou věci materiální, ale je to úsměv, láska, pochopení, pohlazení a především náš čas...
Čeho se můžeme dotknout, je pomíjivé, ale co si navždy v srdci uchováme, je jenom to, co opustíme…

Milování je hříchem mých myšlenek
Láska je hříchem mého srdce
Hřeším vírou své duše
Jsem hříchem svého hříchu
A Ty jsi jeho život

Věřím,
že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než
historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že naděje vždy zvítězí
nad zkušeností, že smích je jediný lék na zármutek a že Láska je
silnější než smrt.

Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhu po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu.

Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to lá...ska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!

Naše díky za to, čeho se nám dostalo,
by měly být stejně vřelé jako prosby o to,
po čem toužíme.

KRÁSU LIDSKÝCH OČÍ NESMÍME HLEDAT V BARVĚ, ALE V TOM ČÍ JSOU.. PROTOŽE NEJKRÁSNĚJŠI NA SVĚTĚ NEJSOU VĚCI, ALE OKAMŽIKY.

Když utichnou slova, netřeba psát. Stačí jen vědět, že máš někoho rád.
Do dlaní vezmi jeho tvář a polibkem duše objemi tu zář.
Nehledej zázrak, nehledej stesk, dívej se do očí a projdi skrz zeď.
Vezmi ho za ruku, přibliž se srdcem a připomeň plamínkem, že jest Tvým darem.

 

Život je jen maska, kde se schovává smutná tvář ,,,jinak Život je nikdy dost krutý, maska se zkouší smát, ale pod ní je skrytý pláč, je to boj s kterým bojeme celý život, mužem si zařídit, aby byl trochu veselejší, ale tu bytvu nemužeme vyhrát...

Milovat stín nad soumrakem to těžké je, protože samota může zabíjet. Nauč se oprášit své sny i představy, Tvé vzpomínky dej svým snům i představám a rozviť jiskrou hvězd ze stříbřitě tmavé noci zářící. Touhu i přání mám, namalovat zdi bělostné na barvu duhy, květy růží rudých rozhodit po polštáři, slzami smutku i bolesti promáčeném. Rozbít mříže z ocele chladné i studené a rozběhnout se v louky zelené bosou nohou. Rosou se brouzdat a květy sedmikrásek natrhat... Je to sen? Tiše se té louky ptám... V dlani mi pouze jedna sedmikráska zůstává a v němém úžasu nad krásou toho kvítku stojím, vzpomínky na dětské střevíčky se mi vracejí. Jak jsme to říkávali? .... Má mne rád ...? či nemá mne rád ..? Tentokrát lístky sedmikrásky k zemi nepadají, pouze vzpomínka zůstává a v dlani mi krása té jediné sedmikrásky pomaloučku uvadá. Touha je velká, jak vzdálenost mezi hvězdama. Opět běhat bosou nohou přes ty louky zelené a již více nevracet se mezi zdi bělostné, kde duha se ztratila. Ta touha mi zvláštní úsměv bolesti do tváře dává. Je to naděje toho květu sedmikrásky bělostné, asi bojím se znát pravdu ... zda má či nemá mne rád , pouze ta zelená louka zůstává, se snem běhat opět bosou nohou přes louky sedmikráskou poseté, bez bolesti a slziček v tváři ukryté ...

 Andělská křídla...
...odložil svoje křídla......chtěl vědět jaké je to být člověkem a moct milovat......poznal tu bolest......chtěl zpět svoje křídla, ale zapomněl kde jsou......a tak bloudí ulicemi, hledá, pátrá a touží znovu se vznést.....kdo? ...každá z nás..

Dívala jsem se mu do očí,ale představovala jsem si ty tvoje...Pohladil mě po vlasech,a já si představovala,že mě hladíš ty...Políbil mě,a já si představovala,že se líbám s tebou...Držel mě za ruku,a já si představovala,že mě držíš ty...V tu chvíli jsi šel kolem....Chtěla jsem tu ruku vysmeknout a chytit tě...Pak jsem m...u ji ale jen pevně stiskla a uvědomila si,že pokud mám být opět šťastná,musím o tebe přestat zbytečně bojovat a konečně zapomenout..

Možná jsi jedniný, jediný na světě, kdo mi podal ruku, když jsem byla bezradná, jediný, kdo mne bez přemýšlení oslovil, když jsem stála samotná v obrovském davu, jediný, kdo se na mne díval tak, že jsem slyšela to, co říkalo srdce, jediný, kdo zatoužil objevit můj svět, jediný, koho jsem zranila, a přesto mě má rád, je...diný, kdo pořád zůstává v mém srdci, jediný, na koho myslím, když ráno otevírám oči, jediný, kdo si mě našel, jediný, komu jsem za tu námahu stála, jediný, z kterého mám strach, jediný, komu přiznám právě to, že se bojím, jediný, s kým mám VŽDY chuť se na svět smát, jediný, s kým bych dokázala mlčet celé hodiny, jediný ...Ano, ty jsi jediný.(ale taky jediný, který mi tolik ublížil….. ano, jsi jediný….)

Přišla ke mně... Byla tak krásná a přitom tajemná. Asi nikdy jsem nespatřila nic krásnějšího. Cítila jsem její dech, její vůni, její teplo... Slyšela jsem její hlas... Její zpěv. Pohltil mě pocit naprostého bezpečí a zdálo se, že už nic zlého mě nepotká... Celý svět byl o něco nádhernější.Přišla totiž ona...Přišla až k...e mně...Přišla a já ji už nenechám odejít...! NADĚJE.