Vítr bije do vln , jež nesou naší bílou
plachetnici .
Ležím na zádech a pozoruji plynoucí
oblaka . Najednou se mi zatočila hlava .
Po chvíli jsem zjistila, že jsi skloněn nade
mnou a že ty světle modré obláčky ,byly
vlastně Tvé oči. Z toho ta závrať .
Byla jsem šťastená.
Začala jsem Tě líbat .
Nad námi kroužili rackové.
V pohybu jejich křídel jsem slyšela melodii
„ Crazy love .“
Najednou přišla vlna , která nahnula naší
plachetnicí . Lekl ses a vykřikl .
Rackové zděšeně odlétli . Melodie zmlkla.
Plachetnice se silou té vlny hnala ke břehu.
Nechala jsem ji .
Zastavila se .
Vzal jsem Tě do náruče a vynesl na břeh.
Stáli tam usměvaví lidé, kteří nevěřícně
pokyvovali hlavami.
Pak jeden z nich mávl rukou a řekl :
„ Bláznivá láska.“
Rozešli se .
Zůstali jsem sami.
Láska, je to nejkrásnější co může člověka v životě potkat.Stačí jen najít toho pravého člověka, který tě bude milovat ...
když jsou si dva lidi vzájemně tak blízcí, věří si, říkají si svá tajná přání ...
mohou se pak milovat tou nejčistší a nejvěrnější láskou jaká existuje ...
pak si , ale všimnete že s tím druhým není něco vpořádku.Zjistíte, že už vás nemiluje tak, jako dřív a opustí vás ...
vaše srdce zůstane nakonec zlonené a potrhané.Říkáte si, že už nikdy nebudete milovat, ale ...
vtom se náhle objeví někdo, kdo vám pomůže zapomenout a znovu se naučit milovat.
Když potkáme člověka a zamilujeme se do něj, máme dojem, že s námi souzní celý vesmír. Když se pak něco pokazí, nezůstane nám nic. Ani volavky, ani vzdálená hudba, ani chuť jeho rtů. Jak to, že se krása, která tu ještě před chvílí byla, ztratí tak rychle? Život je příliš rychlý, zavede člověka z nebe do pekla během několika vteřin.
